• Moc děkuji za nádhernou meditaci. Při prvním poslechu jsem od začátku až do konce plakala a plakala. Tvůj laskavý hlas a uklidňující slova ve mně vyvolaly vlnu emocí. Moje vděčnost za život se ještě více prohloubila. Druhý poslech jsem již neměla tak emotivní, i když ještě nějaké slzičky byly, ale meditaci jsem vnímala zase trochu jinak. Pocity z meditace se slovy nedají vyjádřit, ale umím si představit vložit je do hudby. Bohužel žádný hudební nástroj neovládám. Nejblíže všem pocitům jsem byla včera při podvečerní procházce ptačí rezervací u rybníků, kde probíhal ptačí koncert doplňovaný žabími námluvami. (Eva)
• Na svou osobní meditaci jsem byla hodně zvědavá, těšila se… Už při první větě mi začaly téct slzy, pomalu, pěkně. Několik nádechů, výdechů a pomalu jsem se nořila do tonů, které mnou zněly. Některé hlasité, hluboké, jiné tiché, znělé, i falešné i krásně čisté hladily a postupně se navzájem spojovaly v harmonii. Jakoby Tvým hlasem neviditelný Mistr dával dohromady a ladil nastroj, který už zapomněl a netuší, že hudebním nástrojem vůbec je, že je schopen v sobě objevit a ze sebe vyloudit i tuto možnost svého bytí – jedinečnou harmonickou melodii! Melodii, která má nekonečně aranží a provedení. Fascinovaně jsem naslouchala sama sobě. Dokonalý hudební nástroj a záleží jen na mně, jak bude znít! Obohacení! … Ano, tak Zním! … Děkuji (Blanka)
• Osobní meditace, to je jako oblíbená kniha, kterou si vytáhnete z knihovny, když je vám ouvej. Otevřete tam, kde máte otevřít, a zaposloucháte se do laskavého hlasu Gábi. Slova, která jste minule neslyšeli (protože to není na jeden poslech), vám nyní přinášejí do života uvědomění. A takové knihy se z knihovny nevyhazují, provázejí nás celý život… (Marcela)
• Těžko se dá popsat slovy zážitek, který jsem prožila. Pochopila jsem mnohé frustrace a prožitky ze svého života a bylo fajn je pustit. Dary jsou nádherné připomenutí, ani jsem si nebyla všech vědoma. Tato meditace je pro mne léčivá, poslouchám ji opakovaně .Jsem ráda, že jsi po celou dobu se mnou a vedeš k uvědomění a k celistvosti. Je osobní a dotýká se intimně všech vrstev. (Jana)
• Meditace je nádherná, uklidňující, odplavujici nejistoty… Je pro mě těžké to zabalit do slov, ale určitě je velmi povzbudivé slyšet to, co člověk v hloubi své duše ví, jen na to v tomto světě trochu pozapomněl nebo někdy prostě slyšet nechce. Je úžasné, jak je konkrétní a cílená. A tvůj hlas…, je to jako bys seděla vedle mě a byla plně přítomna. (Lucie)
• Domluvily jsme se s Gábi, že mi vytvoří osobní léčivou meditaci. Byla jsem moc zvědavá, jaká bude, protože všechny meditace, které děláme, jsou moc fajn. Tato mě ale totálně dostala. Moje první myšlenky byly, že jsem nikdy něco tak krásného neslyšela. Něco, v čem se cítím tak skvěle. Pocity chvění, slzy, smích, pohlazení duše i těla… Úplně jiná síla a energie, než jaká jde z léčebných vizualizací. Ty pro mě jako onkologickou pacientku mají také obrovskou sílu. Ale osobní meditace mě naprosto nadchla. (Elen)
• Je to úplně jiné než skupinová meditace – tam jsem schovaná v davu – tady stojím sama a týká se mě všechno, jako když čteš myšlenky. Já celkem už své stíny i dary znám – ale mnoho z toho jsou věci, které si jedu jen v hlavě. A když mi to pak říkáš do ucha, tak je to úplně jiné – je to jako když mne „rozpoznají“ a přináší to takovou úlevu a posilu, že „svět nebo vesmír o mně ví“. (Alena)
• Meditace „na míru“ je úžasná. Je to jako když vám někdo na míru ušije krásný kabát nebo kožené boty. Řeknete si jen: „Jo, to je ono! Jak jsem bez toho mohla žít?“Není to jen o slovech a pochopení, je to o tom, že mě vezmeš za ruku a necháš mě to prožít.Prožitek toho, že najednou víš, odkud jsi přišla a kam se jednou vrátíš, je nepopsatelný a osvobozující. Všechny strachy a obavy, které tu mám, jsou najednou pryč.Je to jako když jsem jako úplně malá holka milovala okamžiky před usnutím, kdy jsem si hrála na to, že budu jednou umět létat. Zavřela jsem oči a najednou jsem plavala nad zemí a užívala si tu volnost a krásu a všechny starosti a problémy mi z té výšky přišly malinké a vzdálené. (Ivana)
• Osobní meditace je něco úžasného. Víte, že mnohé je podobné jako při skupinových, ale přesto – najednou ty vjemy, informace, obrazy a pocity mají mnohem intenzivnější sílu. A větší naléhavost. Moje dary ke mně promluvily tak jasnou řečí, že je opravdu musím žít, vyzařovat a být si jich víc vědoma. Falešnou skromnost pryč. A se stíny se snažit vypořádat. Slíbila jsem si to. A ač malování není moje parketa, tak stále v sobě mám tu nádheru, kdy ke mně začal melodiemi promlouvat Vesmír a chci to zkusit namalovat. I když – pocity jsou nepřenosné… a je to dobře. (Naďa)